Naša moderná spoločnosť sa vyznačuje rastúcou spotrebou výrobkov a služieb a z toho následne vyplývajúcim nárastom odpadu. Najlepšie je samozrejme, keď sa žiaden odpad nevytvorí. To je ale ideálny stav, ktorý neexistuje. Tvorba odpadu sprevádza človeka celý jeho život a v bližšom pohľade sa vlastne vyskytuje aj v tom, čo človek vytvára počas svojho života, teda v každej životnej etape výrobku. Začína sa tvoriť už pri výrobnej etape, pokračujúc cez spotrebnú a končí v etape jeho zneškodnenia. Odpad sa rôzni svojim skupenstvom, pôvodom a charakterom. Je nutné si tento „odpadový tieň", ktorý má ľudská existencia na Zemi, uvedomiť a počítať s jeho vplyvom na životné prostredie.
Vzácné kovy, plasty, sklo a další suroviny získávané recyklací počítačových monitorů a televizních obrazovek nespotřebovávají zdaleka tolik energie, ani tolik nezatěžují životní prostředí škodlivými oxidy uhlíku a dusíku, jako například přímá těžba z přírodních zdrojů.
Muzea, archivy, chalupy, secondhandy, vetešnictví, sběrné dvory či výkupny druhotných surovin, ale i rokle jsou již i u nás zcela zaplněné věcmi s ukončenou životností. Legálních i nelegálních skládek stále ubývá a ty co zbývají, se již též zaplňují, zatímco spotřebních předmětů se stále kratší a kratší životností pořád přibývá. Pro občany je stále obtížnější se těchto věcí zbavovat, ať již v souladu se zákony či proti nim.
Tato technologie je patentovaný vynález a je založená na nízkoteplotní technologii „quasi-pyrolýzy" a zplynování kombinované s katalytickou a adsorbční úpravou po-pyrolitických plynů s využitím po-reakčního tepla.
Základní myšlenkou této biotechnologie je, že obecně libovolné bakterie jsou imobilizované do matrice z polyvinylalkoholu ve formě lentilek. Připravují se tak, že se do viskózního roztoku polyvinylalkoholu zamíchá příslušná bakteriální suspenze a tato směs se po homogenizaci mícháním nechá ztuhnout v proudu vzduchu v sušícím kanále na tvar připomínající kontaktní čočky, které se následně dají využít pro různé procesy čištění odpadních vod.
