Bioplynove_stanice - EcoTechnika

Recyklace TV obrazovek a monitorů

Vzácné kovy, plasty, sklo a další suroviny získávané recyklací počítačových monitorů a televizních obrazovek nespotřebovávají zdaleka tolik energie, ani tolik nezatěžují životní prostředí škodlivými oxidy uhlíku a dusíku, jako například přímá těžba z přírodních zdrojů.

Odborné odhady uvádějí, že téměř 50 % těžkých kovů vyskytujících se na skládkách pochází ze spotřební elektroniky, která navíc obsahuje mnohé cenné látky a prvky. Větší efektivita při jejich recyklaci tak má své opodstatnění. Co jí v současnosti brání? Je to technologie, nebo nedostatečný zpětný odběr?

 

asekol

 

Recyklace je ekologicky užitečná i komerčně zajímavá

Mezi zpětně odebíraným elektrozařízením po celém světě dominují televize a počítačové monitory. Jen v USA bylo v průběhu roku 2007 modernizováno asi 27 milionů televizí, přičemž u Američanů v domácnostech skladují dalších 100 milionů nepoužívaných televizí. „V České republice se sbírá asi 50 % televizí uvedených na trh. Za čtyři roky provozu jsme se dostali už na téměř milion kusů, přičemž čísla každý rok stoupají. Monitorů vybereme dokonce 110 procent uvedených na trh," říká Jan Vrba, jednatel kolektivního systému ASEKOL, který organizuje sběr a recyklaci vysloužilých elektrozařízení v ČR. Vzácné kovy, plasty, sklo a další suroviny získávané recyklací nespotřebovávají zdaleka tolik energie, ani tolik nezatěžují životní prostředí škodlivými oxidy uhlíku a dusíku, jako například přímá těžba z přírodních zdrojů. Řadu nebezpečných a toxických látek (olovo, ytrium, europium, kadmium, molybden, berylium, kobalt, rtuť a další) obsahují zejména klasické monitory CRT (Cathode Ray Tube) a obrazovky televizorů. CRT televizory a monitory se skládají z několika základních částí: skla, krytu (většinou plastového nebo u starších modelů dřevěného), plošných spojů, kabelů, měděné cívky a elektronky. Proces jejich zpracování je založen v první řadě na ruční demontáži krytu, která má za cíl vyjmout veškeré nebezpečné složky. U televizí a monitorů se jedná zejména o sklo (cca 60 % hmotnosti) a větší kondenzátory. Dále jsou demontovány plošné spoje, které se finálně zpracovávají kvůli získání drahých a neželezných kovů. Kabely jsou rovněž využívány s cílem zisku mědi. Samotné plastové kryty jsou dále tříděny a využívány jako druhotná surovina, zatímco dřevěné kryty jsou, vzhledem k obsahu lepidel a jiných látek neumožňujících recyklaci, zpracovávány termicky. Při recyklaci monitorů a televizorů tvoří podstatnou složku získávaných surovin sklo. Zpracovává se např. mechanickou technologií s prvotním rozřezáním skla a oddělením předního stínítkového skla a zadního konusového skla. Samostatné čisté sklo se dále využívá při výrobě nových obrazovek. Z vnitřní strany stínítka obrazovky se odstraní vrstva luminoforu, jehož přítomnost ve skelné tavenině může měnit optické vlastnosti skla a výrazně snížit jeho kvalitu. Luminofor obsahuje některé toxické složky, s nimiž se musí zacházet jako s nebezpečným odpadem. Loni se podařilo vytěžit několik set tun skla, které bylo využito jako kvalitní vstupní surovina pro výrobu nových obrazovek. Jak ukazují praktické výsledky, může být taková spolupráce ekologicky užitečná a z podnikatelského hlediska také komerčně zajímavá."

Od klasiky k diodám

Zásadní problém však spočívá v tom, že klasické obrazovky budou pravděpodobně během několika málo let zcela nahrazeny technologiemi LCD (Liquid Crystal Display), plazmovými velkoplošnými zobrazovači a organickými LED-monitory. „V současné době roste rapidně poptávka po televizorech s plochou obrazovkou, tedy LCD a plazmovými panely (PDP - Plasma Display Panel). Obrazovka u klasické CRT televize tvoří největší podíl co do objemu komponentů (sklo a kovy). Z hlediska kategorizace odpadů byly CRT obrazovky zařazeny k nebezpečným odpadům. V souvislosti s očekávaným nástupem HDTV (televize s vysokým rozlišením) však vyvstává otázka přípravy recyklace i těchto typů panelů.

Na tomto místě je zajímavé připomenout, že u nových výrobků se dnes klade důraz na jejich energetickou náročnost. Plazmové zobrazovací jednotky jsou z hlediska spotřeby energie náročnější.

I přes tyto výhledy se i u nás stavějí nové provozy na výrobu plochých monitorů a obrazovek pro televizní přijímače s vysokým rozlišením.

 

Postup zpracování televize ze zpětného odběru

- Z monitoru jsou vyjmuty nebezpečné složky: zejména sklo (cca 60 % hmotnosti) a větší kondenzátory.

- Oddělí se přední stínítkové sklo a zadní konusové sklo, z vnitřní strany stínítka obrazovky se

odstraní vrstva luminoforu.

- Plošné spoje se finálně zpracovávají kvůli získání drahých a neželezných kovů.

- Kabely jsou rovněž využívány s cílem zisku mědi.

- Při recyklaci monitorů tvoří podstatnou složku získávaných surovin sklo. Zpracovává se mechanickou technologií s prvotním rozřezáním skla a oddělením předního stínítkového a zadního kónusového skla.

 

Kapacity jsou dostatečné

V současné době je v provozu celkem dvanáct linek na dělení obrazovek, z toho sedm v Česku, čtyři na Slovensku a jedna v Polsku. Linek na čistění skloviny je v provozu celkem pět, z toho dvě na Slovensku a jedna v Česku (diskontinuální s výkonem 350 kg/hod.), jedna v Polsku (diskontinuální s výkonem 500 kg/ hod.) a jedna velkokapacitní na Moravě (kontinuální s výkonem 1,5 tuny/hod.). Vzhledem k současným problémům s odbytem skloviny byla vyvinuta i linka na zpracování celých obrazovek, jejímž produktem je směs vyčištěné stínítkové a kónusové skloviny. Na lince dochází k destrukci obrazovek, separaci masek a mřížek magnetickým polem. Proces kontroluje obsluha, která dbá na manuální odstranění posledních kovových i nekovových příměsí a na závěr jsou odstraněny grafitové a oxidové povlaky s luminoforem v omítacím bubnu.

Byla zavedena investičně nenáročná technologie recyklace obrazovek mechanickým postupem a suchou cestou. Na procesu recyklace CRT se podílejí dvě linky. V první fázi recyklace je diamantovým kotoučem odděleno stínítko od kónusové části obrazovky. Z vnitřní strany stínítka je následně mechanickými prostředky a intenzivním odsáváním přes dvoustupňový filtr odstraněn luminofor. Výsledným produktem je sklovina stínítka, která svým složením už vyhovuje požadavkům sklářských hutí na kvalitu suroviny pro výrobu nových obrazovek. Kónusová část obrazovky má na svém povrchu naneseny elektricky aktivní vodivé vrstvy s obsahem oxidu železa a grafitu. Tyto vrstvy musí být před dalším využitím pro sklářské účely rovněž dokonale mechanicky odstraněny.

Protože do budoucna je nezbytné počítat s tím, že postupně začnou dosluhovat i ploché obrazovky CRT, LCD monitory a plazmové zobrazovače, je na základě zadání Ministerstva průmyslu a obchodu aktuálně řešen tříletý projekt „Průmyslový výzkum a vývoj modulových technologií recyklace plochých obrazovek", jehož výstupy by měly být postupně zaváděny do praxe již v tomto roce.

Globálním problémem při narůstajícím množství odpadu zůstává nízký stupeň recyklace a malé množství surovin získávaných z odpadů, které by bylo možné opakovaně vracet do výrobních technologických postupů. K dalším problémům patří i přítomnost řady látek nebezpečných pro člověka i pro životní prostředí, obtížná a pracná demontáž elektronických zařízení a vysoká životnost odpadu ponechaného přírodnímu rozpadu.

 

Text: Ondřej Tesař

 

 

Späť

Témy:

Bioplynové stanice v EcoTechnike