Bioplynove_stanice - EcoTechnika

Budoucnost odpadového hospodářství

Muzea, archivy, chalupy, secondhandy, vetešnictví, sběrné dvory či výkupny druhotných surovin, ale i rokle jsou již i u nás zcela zaplněné věcmi s ukončenou životností. Legálních i nelegálních skládek stále ubývá a ty co zbývají, se již též zaplňují, zatímco spotřebních předmětů se stále kratší a kratší životností pořád přibývá. Pro občany je stále obtížnější se těchto věcí zbavovat, ať již v souladu se zákony či proti nim.

 

Z toho všeho vyplývá, že se dá konečně očekávat nástup mohutného rozvoje odpadového hospodářství. Stane se tak díky tomu, že vše, co se u nás vyrobí nebo doveze, se místo prostého odložení či uložení na skládku bude muset složitě přepracovat, či odstranit. Odpadové hospodářství se tak záhy stane významným odvětvím našeho hospodářství, tak jako je tomu v ostatních vyspělých státech.

 

skladka

 

Financování

Je jasné, že se to ale neobejde bez podstatně vyšších finančních nákladů jak pro občany, tak pro obce a města, ale i pro výrobce a stát. Sběr, svoz a zpracování odpadů už zkrátka nebudou moci být tak levné, jako dosud, a budou se muset postupně dostat až na úroveň sousedních západních zemí. Kde na to ale vzít, zvláště pak v současné těžké hospodářské situaci? Jednou z cest je snížení DPH v tomto oboru. To se částečně podařilo, takže od 1. dubna platí snížená sazba DPH již pro sběr, svoz, odstranění komunálních odpadů. Je třeba ale jít ještě dále, tedy snažit se o úplné zrovnoprávnění pevných odpadů s kapalnými (splaškovými vodami) a rozšířit platnost snížené sazby i na živnostenské odpady. Na celoevropské úrovni je pak třeba ve spolupráci se státními orgány prosazovat úplné osvobození od DPH jak komunálních odpadů, tak i recyklovaných výrobků, či polotovarů z nich a preferování jejich většího využití při státních zakázkách.

Další cestou je pak navýšení plateb výrobců za zajištění recyklace či odstranění svých výrobků či obalů. Zde je třeba, aby si výrobci plně uvědomili paradox, který stále narůstá, totiž že čím více se bude třídit, tím méně jejich peněz bude v relativním vyjádření na jednotku vytříděného odpadu, neboť část zpětných odběrů či plateb za obaly byla dosud vlastně „dotována" jednak z jejich prodeje, který je však nyní v propadu a už nikdy nebude tak výhodný, jako dosud, a na druhé straně především z jejich podstatně levnějšího uložení na skládky, ale to postupně bude končit! Je samozřejmé, že se zdražování odpadů nevyhne ani obcím, městům a samotným občanům. Ti ho však mohou alespoň zmírnit jednak ještě lepším a vyšším tříděním (neboť za vytříděné komodity pak zaplatí méně), nebo předcházením vzniku odpadů (např. kompostováním bioodpadů na úrovni komunitní či jednotlivých občanů, nebo racionálním chováním při vícenásobném použití plastových tašek, případně spálením některých potenciálních odpadů doma v teplovodních krbech namísto jejich současného masivního spalování v kotlích s nízkou účinností a jedovatými emisemi).

 

Jasná a stručná legislativa

Po té spoustě novelizací zákona o odpadech v posledních několika letech na jedné straně a po odbornou veřejností odmítaných návrzích nového zákona o odpadech dnes nikdo pořádně ani neví, co vlastně platí a hlavně nikdo neví, co bude platit za pár let, což silně podvazuje nutný rozvoj tohoto oboru. Zde je třeba, aby ministerstvo životního prostředí při přípravě nového zákona o odpadech vycházelo jednak z doporučení Rady pro odpadové hospodářství a z připomínek ostatní odborné veřejnosti. My všichni totiž potřebujeme nikoliv zelený, ale jasný a stručný zákon s detailními vyhláškami a s minimem zatěžující zbytečné byrokracie, který nebude žádný obor či způsob nakládání s odpady neodůvodněně diskriminovat a který pak každý bude bez problémů dodržovat!

 

Vzájemná spolupráce

Pokud chceme prosadit, aby se obor odpadového hospodářství začal opravdu plně rozvíjet, je třeba napnout a především sjednotit všechny naše síly. Zde máme velké rezervy. Stačí se podívat na Německo, které ačkoliv je po všech stránkách několikanásobně větší a silnější než Česká republika, tak má v tomto oboru méně svazů a společností, jako aj veletrhů. Podobně je na tom srovnatelné Rakousko, což se samozřejmě plně odráží na vyšší kvalitě veletrhů či větší síle jejich svazů a odborných uskupení. Zkrátka méně by bylo pro nás určitě více. Na druhé straně je zarážející, že dvě z vedoucích odpadových firem, nejsou u nás dosud členy žádného svazu (zatímco v zahraničí ano), což též oslabuje naše vyjednávací pozice a je proto třeba od státních orgánů požadovat eliminaci jejich vlivu při případném rozhodování či jednání o odpadovém hospodářství, neboť nezastupují obor, ale pouze svou firmu.

 

Oborová certifikace

Česká republika jako třetí v Evropě podchytila před 7 lety nový evropský trend v oborové certifikaci v odpadovém hospodářství. Nyní se tato certifikace (Odborný podnik pro nakládání s odpady) plně prosadila nejen v Německu a Rakousku, ale i na Slovensku a v Maďarsku a nově i ve Švýcarsku a stává se tak základem pro další zkvalitnění systému nakládání s odpady. Přestože je plně dobrovolná a financována samotnými odpadovými firmami bez jakýchkoliv státních příspěvků, tak např. v České republice je takto certifikovaných již přes 70 firem a je o ní velký zájem. Několik dalších firem o ní žádá, takže je možno říci, že většina solidních firem tuto prestižní náročnou certifikaci již má a plně se to projevuje na zkvalitnění jejich činnosti, což je ku prospěchu nás všech.

 

Text: Petr Měchura

Späť

Témy:

Bioplynové stanice v EcoTechnike