Bioplynove_stanice - EcoTechnika

Mobilní telefony nemají v popelnici co dělat

Pokud by historici dělali žebříček technologií, které lidstvo přijalo nejrychleji, pak by mobilní telefonování bylo určitě na stupních vítězů, pokud ne rovnou na první příčce. Přístroj, který vlastnilo před patnácti lety jen pár potrhlých byznysmenů, je nyní naprosto samozřejmou součástí našeho života. Pevnou linku, pokud se nepoužívá k přístupu k internetu, většina domácností rychle odhlašuje, protože zjišťuje, že platit drahý paušál se jí prostě nevyplatí. Česko dospělo dokonce do stádia, že má na deset obyvatel přibližně třináct mobilních telefonních čísel - mnoho z lidí má tedy dva a více telefonů.


 

Enormní oblibu mobilních telefonů potvrzují i čísla, kterými nás zásobují výrobci i nadnárodní organizace. Krize nekrize, magická hranic 1,1 miliardy prodaných telefonů byla pokořena i loni. Podle Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) počet uživatelů mobilních telefonů dosáhl 4,6 miliardy a do konce letošního roku vyšplhá až na pět miliard. V ČR se ročně uvede na trh zhruba dva a půl milionu mobilních telefonů.
Pokud vezmeme v úvahu, že průměrná váha dnešního telefonu je asi sto gramů, reprezentují všechny loni prodané mobily (bez nabíječek a krabic) asi sto dvanáct tisíc tun materiálu. To je o něco více, než je hmotnost obří americké letadlové lodi třídy Nimitz včetně všech letadel, více než pěti tisíc lidí posádky a plné výzbroje.
Valnou většinu mobilních telefonů si kupují lidé, pro které jde o první přístroj v jejich životě. Výrobci uvádí jako regiony, kde zaznamenávají největší růst, především jižní Asii a Jižní Ameriku. Jenže nemalé množství mobilů se prodává i ve vyspělém světě, kde si je zákazníci nepořizují proto, že by do té doby neměli nic - ale spíše proto, že je výrobce přesvědčil, že nový telefon musejí mít kvůli tomu, že oproti starému typu obsahuje lepší fotoaparát, přehrávač hudby či satelitní navigaci.
Kde všechny ty vysloužilé mobilní telefony končí? Podle pesimistických odhadů většina doma ve skříni, či hůře, na skládce. K recyklaci se dostane celosvětově maximálně jedno procento všech mobilů. Podle výzkumu neziskové společnosti, která organizuje sběr a recyklaci elektroodpadu v ČR, jsou přitom mobilní telefony vůbec nejčastěji obnovovaným elektrospotřebičem. Ročně si nový mobil koupí čtvrtina všech Čechů a většina ne kvůli tomu, že by se jim starý přístroj porouchal. „K likvidaci mobilů dochází, přestože ještě řadu let mohou dobře sloužit. Bohužel jen málo z nich se recykluje," říká jednatel organizace, která se věnuje celostátnímu zpětnému odběru elektrozařízení, Jan Vrba. Odhaduje se, že v Česku slouží telefon maximálně tři roky. V západní Evropě je to rok a půl a v USA dokonce osmdesát procent obyvatel obmění svůj mobil každý rok.


Co v něm je?
V roce 2009 na planetě Zemi existovalo přibližně 2,7 miliardy starých mobilních telefonů. Část z nich se přesune do zemí třetího světa, kde budou ještě chvíli sloužit (co s nimi bude potom, na to raději snad ani nemysleme). Část prostě zůstane v šuplíku či skončí na skládce. Odhaduje se, že tento osud čeká asi na 450 až 900 milionů mobilních telefonů. Jejich recyklace by přinesla 33 tun zlata, 304 tun stříbra, tunu platiny či neuvěřitelných 13 500 tun mědi. A protože se v loňském roce na výrobu nových mobilních telefonů spotřebovalo více než 10 000 tun mědi, 280 tun stříbra, 27 tun zlata a 10 tun palladia, v ideálním případě, kdy by recykloval skutečně každý, by se daly ze starých přístrojů vyrábět nové a ještě by něco zbylo.


Co se s ním má dít?
Jak naložit s telefonem, jenž je nefunkční, nebo se jeho majitel rozhodne, že už jej nepotřebuje? Prochází dramatickým„životem po životě". Za prvé, majitel ho musí odnést na sběrné místo - ať už na sběrný dvůr či do prodejny, kde si koupí mobil nový. Může ho také odnést do značkové prodejny, odtud se pravidelně mobily převážejí do provozovny kolektivního systému. Telefony se zde roztřídí a ty, které ještě fungují, začnou svůj druhý život v rukou sociálně potřebných. Nefunkční, poničené, opotřebené či jinak nepoužitelné telefony jdou pak přímo na demontáž. Po demontáži dochází k drcení a separaci. Oddělují se od sebe drobné kusy plastu a kovy. Právě kovy musejí projít ještě hutní či chemickou separací, kde se od sebe jednotlivé prvky oddělí. Pak jsou již ve formě druhotné suroviny, kdy je možné je už zpracovávat a předávat dále ke zpracování - odběrateli jsou znovu výrobci elektroniky, ale také například šperkařství.

 


„Typický telefon o sto gramech obsahuje odhadem čtyřicet gramů nerecyklovatelného odpadu a šedesát gramů recyklovaného odpadu. Z toho váží baterie deset gramů a padesát gramů tištěný spoj. Z jednoho mobilu získáme materiál v hodnotě asi pětadvacet haléřů za tištěný spoj a v průměru čtyři haléře za baterii, i když tam záleží na jejím složení," uvádí Alice Kyselová ze Středočeských komunálních služeb, zpracovatele kolektivního systému zpětného odběru. Tištěné spoje pak společnost předává na zpracování dalším odběratelům. Koncová cena všech materiálů, které se z mobilu „vytěží", je podle odhadů asi dolar. Data poskytnutá mobilním operátorem ukazují, že by z pěti milionů mobilních telefonů, které podle operátora zahálejí v českých skříních, mohli recyklátoři postupně získat až 120 kilogramů zlata, 45 kilogramů paladia, jeden a čtvrt tuny stříbra, 45 tun mědi a 19 tun kobaltu.




Co se s ním obvykle děje?
Jak to dopadá, pokud není mobilní telefon ekologicky zlikvidován a jeho část recyklována? Řekněme, že jej člověk vyhodí do popelnice spolu se zbytky od večeře. Mobil tak nevyhnutelně skončí na skládce, kde se po pár dnech či týdnech rozdrtí s tím, jak jej budou přejíždět buldozery a další vozidla. Postupně se z něj začnou uvolňovat toxické látky, nikl z baterií, rtuť z osvětlovacích trubic pod displejem a bromové zpomalovače hoření. Ty mohou spořádat ptáci a další zvířata, která skládku „obývají", případně tyto sloučeniny pronikají do spodních vod, které mohou kontaminovat. Postupně se tak k nám díky potravnímu řetězci může část našeho mobilu vrátit a škodit našemu zdraví.


Jak recyklují jinde?
Recyklace elektroodpadu dává smysl nejen z ekologického hlediska ale především z ekonomického. Tuna horniny, která se vytěží ve zlatém dole, vydá asi pět gramů zlata. Tuna starých mobilních telefonů vydá sto padesát a více gramů zlata. Ceny vzácných kovů se po krizi ve Spojených státech a pádu dolaru dostávají do rekordních výšin, například troyská unce zlata se obchoduje kolem devíti set dolarů, ale v březnu se dostala už přes tisíc. Pokud se trh pohybuje v těchto hodnotách, recyklace se stává z ekonomického hlediska zajímavějším byznysem, než získávání vzácných kovů přímo z nitra Země. Není se čemu divit, že belgická společnost, která se zabývá získáváním vzácných kovů z elektroodpadu, popisuje svou činnost jako „dolování na povrchu".
Recyklaci propagují například firmy v Japonsku, které je na přírodní zdroje velmi chudé, ale potřebuje vzácnými kovy „krmit" svůj elektrotechnický průmysl. „Pro některé je to hromada odpadků, pro mne je to zlatý důl," řekl agentuře Reuters Nozomu Yamanaka, ředitel společnosti, která jihozápadně od Tokia zpracovává vyřazené mobilní telefony a další elektorniku. Továrna vyprodukuje kolem dvou až tří set kilogramů zlatých ingotů za měsíc - asi tolik, co menší zlatý důl.
V Británii a Austrálii si mohou lidé zase zažádat e-mailem o zaslání speciální obálky, do které vloží telefon, baterii a případně i SIM kartu. O zbytek (včetně zaplacení poštovného) se postará organizace, která zajišťuje zpětný odběr elektrozařízení. A samozřejmě je tu i v Británii a USA oblíbený koncept přeprodeje starého přístroje do zemí třetího světa. To je možné ovšem jen v případě funkčních (zastaralých) telefonů. Stará se o ně například společnost, které mohou Američané prodat své telefony za ceny mezi deseti až třiceti dolary. Všechny telefony jsou pak vyzkoušené a převezené většinou do zemí Střední a Jižní Ameriky.


Text: Ondřej Malý

Späť

Témy:

Bioplynové stanice v EcoTechnike