Bioplynove_stanice - EcoTechnika

Čo (ne)víme o skleníkovém efektu

Každý den je v souvislosti se změnou klimatu a globálním oteplování zmiňován právě skleníkový efekt, avšak ne všichni přesně vědí, oč se ve skutečnosti jedná.

Skleníkový efekt je pro naši planetu velmi důležitým jevem, protože je jedním ze základních procesů, který udržuje na Zemi poměrně stálé teplotní podmínky nutné pro život na naší planetě. Pokud by tento jev nefungoval, průměrná teplota na Zemi by dosahovala -19 °C a rozdíly mezi denními a nočními teplotami by přesahovaly 50 °C. Skleníkový efekt je tedy přirozený a životu na Zemi prospěšný jev.

Ve své podstatě se jedná o mechanizmus, jenž umožňuje průnik, zadržování, ale také výdej slunečního záření přes atmosféru. Sluneční energie, která prochází vrstvami atmosféry bez větších překážek, dopadá na zemský povrch a zahřívá jej. Tímto se mění forma slunečního krátkovlnného záření na záření tepelné - infračervené, které má dlouhou vlnovou délku.Toto infračervené záření je uvolňováno ze zemského povrchu, avšak skrz atmosféru uniká do vesmíru jen omezeně proto,že skleníkové plyny vyskytující se v atmosféře vytváří clonu, která je pro tepelné záření jen částečně propustná, zatím co světelné záření propouští beze zbytku. Mezi skleníkové plyny, které se na tomto jevu podílejí nejvíce, patří především vodní páry, oxid uhličitý, methan, oxid dusný a ozón, přičemž vodní páry způsobují asi 60 procent zemského přirozeného skleníkového efektu. Nicméně vliv vodních par sílí podle místní koncentrace, směsi s jinými plyny. Je třeba říci, že v posledních desetiletích roste koncentrace skleníkových plynů velmi vysokým tempem, a to hlavně vlivem nešetrné lidské činnosti. Z tohoto důvodu došlo k zesílení intenzity skleníkového efektu, což má za následek nejen postupné zvyšování průměrných teplot na Zemi, ale také ovlivňování srážek a výšky hladiny moří. Uvedené faktory mohou následně vyvolat velké změny v určitých oblastech. Aby bylo lidstvo schopno snížit emise skleníkových plynů, mělo by efektivněji využívat energii. Sami bychom se měli zasadit o co možná největší omezení využívání fosilních paliv, protože jejich zpracováváním nejvíce podporujeme uvolňování oxidu uhličitého do atmosféry. Tento plyn totiž zesiluje skleníkový efekt velmi značnou měrou. Alternativou fosilních paliv je zcela nepochybně přechod k obnovitelným zdrojům energie, u kterých je produkce skleníkových plynů minimální.

efekt1

Omezování produkce skleníkových plynů

Jak bojovat proti důsledkům vyšší koncentrace skleníkových plynů v atmosféře a tím i proti globálnímu oteplování? Neexistuje žádný jednoduchý proces a ani nebyl vyvinut žádný postup, který by nás nebezpečných plynů rychle zbavil.Ani příroda si s tímto problémem sama neporadí, proto můžeme jen omezovat nynější produkci skleníkových plynů a doufat, že se jejich růst zastaví na přijatelné hladině. Příroda však pomáhá tyto plyny pomalu odčerpávat. Rostliny mají například schopnost při fotosyntéze vázat jisté množství uhlíku z atmosféry. Nicméně především lidé se musí začít snažit ome­zovat antropogenní emise (vzniklé lidskou činností) a neekologické technologie a postupy nahrazovat šetrnějšími. Možností využívání energie v této době je velké množství.

Nejvyužívanějším zdrojem energie na světě je uhlí i přes skutečnost, že je jeho využití tou nejhorší variantou z hlediska rozptylu skleníkových plynů, které zvyšují účinek skleníkového efektu. Vysoká produkce skleníkových plynů je také u hydro­elektráren, což je dáno různými emisemi metanu, který ovlivňuje klima řádově více než oxid uhličitý.

Zatímco neobnovitelné zdroje produkují při jejich spalování skleníkové plyny a tím i podporují globální oteplování, obnovitelné zdroje energie představují řešení, které je v boji se změnou klimatu k dispozici. Obnovitelné zdroje energie jsou zdroje energie neznečišťující, nevyčerpatelné, fungují v ustáleném souladu s přírodními ekosystémy a zem­skými fyzikálními systémy. Můžeme využít sluneční, vodní, větrnou energii i energii biomasy a geotermální energii. Solární energetika má podle odborníků velkou budoucnost a již nyní se rozvíjí velmi vysokým tempem. V roce 2050 by podle některých odhadů měla energie Slunce zajišťovat plnou polovinu veškeré světové spotřeby elektřiny. Pozadu nezůstává ani rozvoj větrné energie, která se stává alternativou nejen pro pobřeží, ale i vnitrozemské oblasti.

Text: HiTechSolar

Ilustrace: Mapa Európy dnes a po zvýšení hladiny o 5 metrů.
Zdroj: DGSEL (Climate Change and Sea Level - USA: Florida)

Späť

Témy:

Bioplynové stanice v EcoTechnike